Vývar v Apetitu, a co dál?

Mám skluz. Vývar vyšel už v půlce ledna a já si uvědomila, že zapomínám na prcky. Z archivu vyplaval jeden letní recept pro nejmenší, co jej lze aplikovat i teď. Tak tady je. A co bude dál?

Vývarové číslo jsem si dala tak nějak cvičně, abych tuhle kapitolu sama pro sebe jednou provždy shrnula a uzavřela. Je to otřepané téma, jenže v jistých kruzích pořád málo aktuální. Když se z té své kulinární bubliny občas vymaním, těžko se mi věří, že tam „venku“ vývar = ten prášek slisovaný v kostce, co je všude. Doma, v jídelně, v hospodě a dokonce i ve školce.

Stop kostkám

V tom jet nehodlám a už vůbec nechci náhražkami sytit svoje dítě. Matky ročních batolat (a nejen ony), co stejně smýšlíte, tady máte obědovou inspiraci. Potřebovat budete zeleninový vývar, co mi jej ze článku úplně vyškrtli   Takže kilo zeleniny vybrané podle sezóny zalijete vodou (3 l), přidáte bobkový list, nové koření, snítky čerstvých bylinek (tymián, majoránka, rozmarýn, petrželka, libeček) nebo něco z toho (i sušeném stavu). Přivedete k varu, zmírníte plamen a táhnete aspoň dvě hodiny. Pak z vývaru udělejte tuhle polévku. Pro pořádek: na fotce je můj vývar hovězí.

Rajská polévka pro nejmenší

4 porce, od 13. měsíců, bezlepkové, bez laktózy

• Na 40 g másla zpěňte 100 g cibule, přidejte 2 lžíce pohankové mouky, osmahněte, máte jíšku.
• Do toho 4 nová koření, 2 hřebíčky a 1 bobkový list. Nechte rozvonět.
• Zalijte 400 ml passaty a 150 ml zeleninového vývaru (v nouzi postačí i voda) a povařte asi 10 minut na mírném plameni.
• Oslaďte hroznovým cukrem (glukózou), osolte dle chuti. Odvážnější můžou přidat 2 lžíce dětského bio kečupu (nebo vašeho domácího) a trochu citrónové šťávy. Omáčku lze zahustit instantní rýžovou kaší. A dejte si s prckem taky. Na fotce doplněno smetanou a bazalkou, pro batole raději vynechte.

Teď si zacukrujeme

Sotva jsem dopsala vývarovou historii, dostihlo mě téma další, mnohem sladší. Budu pět ódu na karamel. Já, zastánkyně zdravé výživy, nepřítelkyně bílého cukru a bojovnice za „zdravé“ slazení. Mezi námi, ono žádné zdravé slazení neexistuje, s jakýmkoliv sladidlem to není třeba přehánět. Ale znáte ten báječný pocit v mysli, že dáváte tělu něco lepšího… raději nerafinovaný, než jen bílý cukr… raději med, než cukr samotný. Každopádně přirozenější (a tedy lepší) je sladit tak, jak to příroda zařídila. V tomto u nás doma vede med.

A do toho vám budu vykládat, že mě dostal karamel. Obyčejný rozpuštěný bílý cukr. Víc už říct nemůžu, přečtěte si březnový Apetit. Tedy ještě něco… takto dopadl třetí pokus o karamelové řezy u mě doma – docela povedené tartaletky.

A co dál?

Mohl by to být konec, protože 1/ si tady prostě píšu obyčejný deníček, 2/ jsem se ještě nenaučila pořádně fotit a tak trochu ustrnula v receptové fázi, 3/ mám 8 kilo navíc a funím i při psaní těchto řádků (a bude hůř), 4/ nikam dál hladově nesměřuju, i když plánů v hlavě by bylo plno.

Budu podruhé matkou a to mě bez ohledu na minulá předsevzetí mění v totálně rodinný typ. Tady a teď chci být především s blízkými a proto místo vzletných plánů svého kulinárního působení raději vybírám keře a rostliny do mé první opravdické zahrady, studuju zahradníkův lunární kalendář, kupuju svůj první rýč a motyku (parádní zahradní kalhoty už mám, jenže se do nich teď nevejdu) a vybavuji vším potřebným místo, do kterého jsme se zamilovali a kde budeme záhy čerpat další životní energii.

Kdo by přesto postrádal mé drobné labužnické poznámky, bude potěšen. Byl to vnitřní boj a posedlost jídlem vyhrála. Rozhodla jsem se i nadále psát do Apetitu (dokud mě budou chtít a já budu mít sílu) a zveřejňovat rodinný sezónní jídelníček v rozhlase. Ono mě to naplňuje. K tomu se tu můžete těšit na pár těhotenských poznámek, domácí rybičkový salát, kočoňu a nějakou tu jarní inspiraci. A pak snad i porodím

© Náhled celého článku o vývaru, jak vyšel v Apetitu

* Co už vyšlo v Apetitu aneb Surovina po surovině *

Mohlo by vás zajímat:

Švestkový koláč na zimu	Masopustní koblihy pečené v troubě	Hovězí pupek s červenou řepou a křenovou omáčkou