V Brně se teď ochutnávají lahůdky z moravských farem, pivovarů a vinařství. Na Jídlo z blízka jsem se zašla o víkendu podívat do restaurace Boulevard. A byla u toho i Sněhurka.
Jídlo z blízka?
Za festivalem Jídlo z blízka stojí brněnská odnož hnutí Slow Food. Zaměření festivalu je velmi regionální a pro mě velmi sympatické. Na webu píšou:
Ochutnejte poctivé lahůdky z moravských rodinných farem, pivovarů a vinařství! Gastronomické slavnosti v Brně vám od 1. do 12. června naservírují gurmánské speciality jižní Moravy – originálně připravené vybranými brněnskými šéfkuchaři.
Proč „jídlo z blízka“? Protože jídlo z blízka, ze známého zdroje, má svůj příběh. Příběh konkrétních lidí, kteří pro nás jídlo připravují. Vychutnejte si autentickou chuť čerstvých místních produktů a poznejte, že podporou drobných, rodinných farem pomáháme zajišťovat rozmanitost jihomoravského zemědělství a jeho tradic.
Degustace, dílny a jarmark
Slavnosti doprovází rozmanitý program v podobě degustací, řemeslných dílen, na Zelňáku se koná jarmark a několik obchodů a eshopů nabízí slevy na regionální a bio produkty. Vybrané restaurace vaří degustační menu za festivalovou cenu těm, kteří si koupili dopředu pas. Ochutnat můžou i všichni ostatní, ale za cenu o něco vyšší.
Podle mě je to parádní myšlenka trefená ve správnou farmářskou chvíli. Ale taky s pěkně náročnou koordinací. Já si jako správný konzument koupila pas už před měsícem. V plánu jsem měla hlavně menu restaurace Hansen. Místo toho došlo o víkendu na Boulevard a to taky proto, že nám k jídlu měli zpívat trpaslíci.
Šéfkuchařem restaurace Boulevard je Jaroslav Kolbasovský, který vařil v Žebětínském dvoře, když se tam ještě dalo velmi slušně najíst. Od roku 2008 vaří v Boulevardu a já vůbec nevím jak si vede. Do této chvíle jsem tam osobně nejedla, ale vždycky se mi líbila ta komorní atmosféra v průchodu k hudební scéně se zahrádkou a přilehlým dětským hřišťátkem pod akáty.
Na jídlo s dítětem
Pro sobotní oběd s dítětem je tohle skvělé místo, zvlášť když vám po obědě dítě zabaví poskakující trpaslíci se Sněhurkou. Dětský den s Městkým divadlem byla akce, která se od běžných dětských dnů vymykala hudbou. Herci hudební scény Městského divadla odehráli mezi dětmi zkrácené představení muzikálu Sněhurka a sedm trpaslíků, které máte možnost v plné kráse shlédnout v divadle právě teď.
Trpaslíci mezi davem, Sněhurka si povídala s dětmi, zlá královna ječela z balkónu a mezi akáty se o Sněhurku přetahovala muchomůrka s kaštany.
Bylo vedro a rodiče dostávali zabrat. Zvláště ti, co dítě celou dobu nosili za krkem, aby si té parády kolem pořádně užilo. Teklo ze mě jako po hodině aerobiku. Dítě zářilo štěstím, slízlo zmrzku, vypilo limču a snědlo profiterolku, v následných hrách pak vyhrálo budík. Usnulo v šalině a večer se na závěr všeho dvakrát poblinkalo. Já pro změnu zjistila, že mi z foťáku zmizely fotky předkrmu. Přesto šlo o vydařené odpoledne.
Degustační Boulevard
Jaroslav Kolbasovský připravil jako předkrm husí domácí paštiku s meruňkovým chutney a domácím chlebem. Chutney ze sušených meruněk nemělo chybu a u domácího chleba jsem zjistila, že v mé soukromé přípravě pečiva mám ještě jisté rezervy. Paštika však byla chuťově nesourodá. Podobnou doma dělám taky, z krůtích či husích jater a chutná mi moc. Tahle restaurační byla na můj vkus příliš hrubá a něco mi v její chuti nehrálo. Bez chuťové pomoci meruňkového chutney bych stěží snědla jeden paštikový krajíček.
Dokonalý byl hlavní chod – jehněčí pečínka na zelenině, servírovaná s šalotkovo-hřibovým ragú a bramborovým purée s medvědím česnekem. Asi bych si k takové úpravě jehněčího dala raději brambory šťouchané, abych ten skvělý sos co zůstával na talíři mohla s bramborem pěkně promíchat. Jehněčí se se zeleninou perfektně doplňovalo a šalotkovo-hřibové ragú bych si hned objednala znovu, klidně samotné s kouskem toho domácího chleba. Tak nějak si lokální využití surovin představuji.
Dezert v podobě jahodového créme brulée je zabiják nakonec, protože vás totálně uzemní a další hodinu se nehnete ze židle. Pane Jaroslave, fakt jsou ty jahody z červnových Rakvic? Chutnaly jako mimosezónní španělské, nevoněly, myslím, že jim chybělo slunce.
Pokud do Boulevardu zamíříte, nebudete po labužnické stránce litovat. Obrňte se ale vůči obsluze, která přívětivostí příliš neoplývá a s prezentací jídla si starosti nedělá. Celý dojem z restaurace proto lidský faktor sráží o stupínek dolů.
Jestli to ještě na degustační menu do Hansena stihnu nevím. Je ale jasné, že Jídlo z blízka je pro mě větší tuzemskou gastronomickou událostí, než Prague Food Festival, ze kterého jsem letos nebyla zklamaná jen já (za vše mluví Jižní svah tady a Matesola tady). Jídlo z blízka je místní, labužnické, poučné, cenově dostupné a k rodičům s dětmi přívětivé. Zatímco PFF 2011 si zaslouží snad jen adjektiva první dvě.
EDIT:
Na Jídlo z blízka v Brně máte možnost zajít ještě do neděle 19. června – festival byl pro velký zájem prodloužen o další týden.
Díky Pavlo
La Bouchée jsem měla taky v plánu, jenže čas prostě není nafukovací. Tak si to jídlo z blízka ještě užijte! 😉
Pas mám taky zakoupený a těším se do La Bouchée. Byli jsme tam s manželem v rámci Grand Restaurant Festivalu a od té doby nemůžeme na jejich jehněčí přestat myslet :-). Restauraci Hasen můžu jen doporučit. Na degustačním menu jsme sice ještě nebyli, ale jejich svíčková s pravou hovězí svíčkovou byl prostě luxus! Jinak moc pěkný blog, ráda se tu inspiruji!