Když se začátkem května v zahradě objevily první stonky rebarbory, do jednoho ještě docela zeleného se s chutí zakousla naše devatenáctiměsíční dcera. Ona jej vážně snědla. V tu chvíli mi chyběla odvaha stonek jí s pláčem odejmout. Asi potřebovala doplnit kyseliny. Přes ty je rebarbora totiž odborník. A taky (mimo jiné) přes šťavnatou náplň do buchet.
Víte, jak to s naší dcerkou a rebarborou dopadlo? Neosypala se. Ani po dávce druhé, mafinové. Rebarbora u malých dětí (stejně jako i jiné „rizikové“ ovoce) funguje často jako alergen. Teď už ale dcerka rebarboru nemusí (kyseliny doplněny), já se kyselkavou dávkou láduji potajmu a velké kadeřavé listy v zahradě zůstávají (jako jedny z mála) dětských hrátek ušetřeny.
Léčivka, a z Číny
Léčebné účinky kořene rebarbory byly v Číně známe už před 2700 lety. Po Evropě se rozšířila teprve v 18. století. Pro kuchyňské účely se pěstuje reveň kadeřavá, která vytváří řadu odrůd. Ty se liší se jemností a taky barvou řapíků (od zelených až po červené). Červenořapíkaté se cení nejvíc. Mají rozmanitý obsah organických kyselin – kyseliny jablečné, octové, jantarové, citronové, mléčné a šťavelové. Rebarbora navíc obsahuje značné množství draslíku, vápníku, forsforu a hořčíku. Z vitamínů ve stoncích najdete Céčko, provitamin A, Éčko, vitaminy skupiny B, niacin a flavonoidy.
Sklízí se od dubna do sv.Jana (24.6.). V červnu je už obsah kyseliny šťávelové vysoký a proto je při konzumaci vhodné ji doplnit mléčnými produkty. Mladé řapíky není nutné loupat, loupou se ty starší. Každopádně to s konzumací rebarbory nepřehánějte, její občasné použití z jara je prospěšné, ale ne lidem s močovými kameny nebo žlučníkovými a jaterními chorobami.
Já kromě oblíbeného crumble a reveňových těstovin letos zvládla uplácat skvělé mafiny. Ultrazdravé proto, že v nich nenajdete vejce, kravské mléko, bílou mouku ani bílý cukr. Tentokrát si na své přijdou spíš jen dospěláci, u malých dětí s touhle lahůdkou raději posečkejte.
Mafiny jsou vynikající a vláčné hned po upečení. Vláčnost jim na rozdíl od těch běžných vydrží až tři dny!
Rebarborové bochánky
na 6 až 7 kusů (podle toho, jak moc košíčky naplníte)
100 ml panenského oleje (slunečnicový, olivový, avokádový nebo jejich kombinace), 80 g špaldové hladké mouky, 80 g pohankové mouky, 40 g pšeničné bílé hladké mouky, 120 g tmavého třtinového cukru krystal (nebo krupice), 2 vejce nebo raději Vajahit, 100 ml ovesného mléka (instatní směs rozmíchaná ve vodě nebo hotový nápoj), čajová lžička prášku do pečiva, stonek rebarbory, kůra z 1 pomeranče (lze vynechat a nahradit čajovou lžičkou vanilkové esence). Vše nejlépe v bio kvalitě.
Do mísy nasypte mouku, prášek do pečiva, pomerančovou kůru a cukr. Promíchejte a přidejte vejce (nebo rozmíchaný Vajahit), opět lehce promíchejte.
Pak přidejte olej, mléko, na kousky nakrájenou rebarboru a pokud vynecháte pomerančovou kůru, kápněte místo ní vanilkovou esenci. Promíchejte lehce tak, aby se suroviny spojily. Nesmíte však míchat dlouho. Bochánky by byly tuhé.
Vlijte do formy, kterou jste předem vymazali tukem a případně vyložili papírovými košíčky (u silikonové formy košíčky nejsou třeba). Pečte v předem vyhřáté troubě na 190 stupňů Celsia asi 25 až 30 minut.
Hotové koláčky otestujte špejlí: na zapíchnuté špejli do koláčku neulpívá žádné těsto = bochánky jsou hotové.
Kombinací Vajahitu s ovesným mlékem a pomerančovou kůrou získáte vlahé těsto s lahodným nádechem. Vajahit je zajímavou náhražkou vajec, nenahradí však bílek a není proto určen k našlehání. Už jste o něm slyšeli? Samozřejmě recept neztratí na kouzlu ani s obyčejným mlékem a dvěma pěknými vejci.
Mohlo by vás zajímat:
 Moje dvanáctero olejů, šizené i poctivé. Je umění si vybrat |
 Kuřecí steak a salát s ořechovým olejem |
 Honzovky musí plavat |
|---|
Právě probíráme