Co s kuřetem v Apetitu

Tak jsem zpět. Skluz v publikaci na blogu se pokusím dohnat, takže teď se mrkneme na kuře, co jsem se do něj pustila v únorovém Apetitu.

Viróza je potvora proradná a mít ji současně skoro celá rodina stojí pořádný kus člověčí energie. V takovou nemocnou chvíli se hodí kuřecí vývar, co je u nás doma základem skoro všeho. Fakt jej vařím dvakrát do týdne a fakt jsem jej vařila taky minulý týden pod vlivem teploty a s mizernou náladou. Propadám panice, když mi tělo neslouží a v hlavě dokážu vyvinout lecjaké tragické závěry. Právě v takovou chvíli poslouží vývar jako rušička špatných myšlenek, jako náplast na bolístu a hřejivé pohlazení zároveň.

Že nestojí příliš práce takový vývar mít doma, bylo tématem onoho článku. Toho, kde píšu, jak kupuji celá farmářská kuřata, porcuji dle potřeby a z jejich skeletu vařím ten nejlepší vývar v celé šiřé naší domácnosti Toho, kde kopu za kuřata z volného chovu a vařím z nich kromě vývaru i jiné dobroty.

Psala jsem o polévce, co ji vařím z pečených kostí a k tomu přišel mail od paní, co mě přirovnává ke kolegovi, který zbytky nedojedeného jídla od všech spolustolovníků nosil manželce k večeři. Vážení, do polévky vážně nehážu ocucané kosti od stolu, nýbrž ty, co zbydou v pekáči po obrání masa.

Ještě chci říct, že ty lasagne z natrhaných pečených prsíček dělám moc ráda, ale ty poslední se moc nepovedly. Sice jsem je pro vás vyfotila, ovšem bylo v nich málo bešamelu a chyběl zelený špenát nebo aspoň víc rajčat. Tak nějak to taky u mě v kuchyni může dopadnout