Jsem ujetá přes oranžové plody. Na podzim pravidelně spásám okolní jeřabiny, obírám nejhezčí šípkové keře a ze zahrady do kuchyně tahám po jednom všechny naše dýně hokkaido. Takže jistě chápete, proč jsem si v říjnovém čísle časopisu Apetit pochutnala právě na jeřabinách.
Nenechte je ptákům!
Jestli je tu ještě někdo, kdo považuje jeřabiny za nejedlé, nechť si projde článek v Apetitu a nebo tenhle můj dva roky starý (!). O poživatelnosti oranžových plodů není pochyb a o těch černo jeřabinových ani nemluvě. Aronii jsem v tomto jeřabinovém díle nedala moc šancí. Ovšem pokud máte poblíž právě černou jeřabinu, máte důvod jásat o to víc. Aronie obsahuje hodně vitamínu P (rutinu) a vitamínu C. Tahle kombinace činí vaše cévy pružnější. Údajně taky harmonizuje činnost štítné žlázy, snižuje vysoký krevní tlak a působí protizánětlivě. Plody navíc nemají žádné vedlejší účinky.
Ale zpět k jeřábu ptačímu tedy červené jeřabině. Jeho plody pomáhají při ledvinových nemocech a také podporují trávení a vylučování žluče.
Ke zpracování jeřabin stejně jako bezinkových plodů nabádá tady na Moravě známý bylinkář otec Adolf Jiří Pleskač. Co se k čemu po zdravotní stránce hodí si poslechněte tady. Já si vzala za úkol vám ukázat, že kromě zavařeniny to jde s jeřabinami v kuchyni i jinak.
Jistě, v článku lákám na jeřabinovou zavařeninu, o které jsem tu už kdysi psala. Nemohla jsem si pomoct. Zavařeninu totiž velmi ráda v zimě používám pod maso na pečení.
- Do pekáče rozprostřu hojnost na kolečka nakrájené cibule a přidám několik lžic zavařeniny – podle toho, jak moc omáčky budu nakonec chtít. Nahoru přijde maso připravené k pečení a tudíž nasolené (vepřové, kuřecí, krůtí je bezkonkurenční). Podliju troškou vody/dobrého bílého vína. Peču. Až dopeču, maso dám stranou, seškrábu výpečky a šťávu se vším všudy propasíruji přes sítko do hrnce. Získám hustou omáčku, kterou buď rovnou podávám nebo zředím vínem/vývarem, nechám přejít varem a pak podávám.
Zavařeninu jsem stihla letos vyrobit doslova před pár dny a zase s drobnou změnou. Místo agaru mi tentokrát posloužil želírovací cukr. Nikoliv ten, co jej dostanete v supermarketu za rohem, nýbrž ten plný jablečného pektinu, co si jej můžete objednat tady.
Časem jsem si ale přišla i na další jednoduchou přípravu delikátního sosu, který si můžete zkusit jen a pouze v okamžik, když jeřabiny dozrávají. A to je právě teď! Počítá totiž s plody čerstvými. Recept si přečtěte v Apetitu na straně 19. A zavařeninu si pak udělejte do zásoby na zimu. Garantuji, že se bude hodit.
Říjnový Apetit dostali předplatitelé do schránek právě nyní, na stáncích bude během následujících dnů.
PS: příště si zasolíme 😉
© Náhled celého článku o jeřabinách, jak vyšel v Apetitu
Ahoj Týno
Já dělám z černé jeřabiny,černého rybízu,červeného,ostružin-
pečený čaj.Rybíz je zralý dříve,ten oberu a zamrazím.Pak dám vše s cukrem do pekáče a rozpeču.Zavařím pro studené zimní dny a čaj doslazený medem chutná výtečně.
Věro, jsou. Ale ty divoké jeřabiny Vám nebudou chutnat, jsou příliš trpké a svoji trpkost a hořkost moc neztratí ani povařením s hromadou cukru. Takže rozhodně doporučuji použit jedlejší variantu.
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat jestli jsou všechny druhy jeřabin jedlé,děkuji Věra
Zdravím Kristýno, loni jsem sušila jeřabiny rozložené na kartonu na parapetu a klaplo to. Jinak v knížce Bylinky pro děti a maminky je doporučené sušit jeřabiny na sítu na slunci nebo na topení. A vůbec bych se nebála šupnout jeřabiny do sušičky, kdybych nějakou měla
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat jak nejlépe jeřabiny sušit. Prošla jsem hodně webů a všude bylo něco jiného. Máte něco vyzkoušeného, co byste doporučila?