Mám ráda svůj mixér, používám jej každý den a když u nás jen tak někdy zazvoníte, pravděpodobně mě zastihnete v kuchyni s metlou v ruce. Kdepak s koštětem, ale s kuchyňskou metličkou, prosím. Ne, nepřeháním. Jestli se rádi pohybujete v kuchyni a myslíte, že jste na tom lépe, čtete dál. Vlastně, čtete dál, tak jako tak. A pochlubte se s vašimi neoblíbenějšími kuchyňskými věcmi. Věřím, že minimálně jednu máte.
Jsem posedlá (mimo jiné) noži, příbory, naběračkami, dózami, miskami, košíčky, hrnci, pánvičkami, vařečkami, mixérem, sklenicemi, hrnky, kořenkami a vůbec celou tou početnou kuchyňskou partou kolem. Vždyť mi dělá společnost při každém vaření. Máme ji doma každý, větší či menší. A v každém spolku pár jedinců vyniká. Znáte to, máte nožů několik, ale jen ten jediný (na úkor ostatních) vás to nutí používat stále dokola. Obvykle to neřešíte, jenže pak se onen favorit najednou ztratí, zlomí, poškodí. Miláček putuje do koše a vy s těžkým srdcem taháte ze šuplíku náhradníka. Počkat, jaký miláček? Vždyť je to jenom nůž! Jenže jak bezvadně krájel, zvládl i cibulový masakr při návštěvě bratrance kuchaře a báječně se držel! Já mám takových lásek hned několik. Ano, i k nádobí lze mít cit 😉
Nedám dopustit na ošoupanou a otvory prošitou vařečku (beru ji na každou apartmánovou dovolenou), mám ráda metličku a ještě víc ponorný mixér. Mrkev odmítám skladovat jinak, než v oblíbené dóze a neznám propracovanější škrabku, než je ta moje. Za poslední rok jsem do své kuchyně taky pustila plast z Tupperware (třeba zmíněná škrabka), odšťavňovač, kdejaké pánve, keramické nože a taky formy ze silikonu. Posledním dvěma jsem na chuť nepřišla. Zato mě okouzlil právě dopečený domácí chléb a čerstvě vymačkaná šťáva, přišla jsem na IQ inteligentní nádoby a oprášila zaskládaný mlýnek na maso (co pomele kdeco dalšího).
Blok čestných míst naší knihovničky je vyhrazen pro kuchařské poklady, ke kterým se stále vracím. Kávu piju z nemožně malého designem prošpikovaného šálku, co se zvláštně drží a moc mi z něj chutná. Na čaj mám květovaný ucháč a víno bych si nejraději dávala ze středověkkých zelenkavých pohárů, jenže v nich pak není barva vína řádně vidět…
A teď vy, pochlubte se, máte taky svého kuchyňského favorita, úchylku, rituál? Sem s nimi!
Tenhle článek mi mluví z duše – viz. jeden z prvních příspěvků na mém blogu:-) autorce přeju co nejvíc vymazlených věcí, co přesně padnou do ruky a vaření je s nimi hned větší pohoda:-)
vida, forma na mafiny
já do ní vždycky používám košíčky, bochánky se mi tak zdají upravenější a nemám problém s rozpadáním 😉 Ovšem vánoční krávy s králičky, to musela být paráda!
Bábo, s Tescomou mám dobré zkušenosti, až na ten piezoelektrický zapalovač, to je už čtvrtý v pořadí co mi přestal fungovat… jsem asi navždy odsouzena zapalovat plynové hořáky sirkou… bojíííím.
K narozeninám jsem na na Zelňáku na vánočních trzích vybrala veliký nůž s dírkama. Musím přiznat, že se s ním učím krájet. Teď jsem dělala boršč, což znamená asi pět kilo kořenové zeleniny… a šlo to ztuha, ale pižlák z Ikey neměl oproti novému kolegovi absolutně šanci. Na druhou stranu, taková cibule se mi s ním krájí líp.
Jinak mám moc ráda svou formu na muffiny, jen jsem zjistila, že je z ní vytáhnu buď úplně horké (takže si trošku spálím prstíky), nebo je vytáhnu po částech, což není vůbec žádoucí. Asi začnu kupovat papírové košíčky.
A miluju vykrajovátka na perníčky, hlavně ve tvaru zvířátek. Letos jsem dělala vánoční krávy a králíky :-))
Jo a z Tuniska jsem si dovezla dřevěnou vařekolžíci a je to parádní věc na všechno (když si dělám narychlo do kastrůlku kuskus, pak ho s ní i jím. Na polévku se neosvědčila – plave na hladině a převrací se z misky :-)))
Nádobíčko, nádobíčko – teď mají skvělé slevy na kuchyňské pomocníky zn.Tescoma. Bezva mašlovačky za 30 Kč, stěrka za 49 Kč, naběračka za 70 Kč atd.