Pročítali jste si někdy první vydání kuchařky Mastering the Art of French Cooking od Julie Child? Její českou verzi chystá jedno brněnské nakladatelství a já byla při tom (česky zatím nevyšla). Vlastně ještě jsem.
Z původního dohodnutého lektorování došlo téměř na překlad a sedmisetstránkovou kuchařskou bibli mám tím pádem – a ne úplně dobrovolně, překladatel totiž nejsem – projitou skrz na skrz. Až se ta kniha sladí s češtinou dohromady, bude to skvělý tip na dárek k Vánocům. Nejspíš k tomu dojde do konce tohoto roku. Ale ještě předtím si tady a teď dáme lehkou ochutnávku.
Kilo másla nestačí
Klasická francouzská kuchyně modernímu výživovému poradci nemůže imponovat. Je doslova utopená v kilogramech másla a smetany. Přesto trvám na tom, že o ní musí každý dobrý kuchař vědět. Je to základ, na kterém se pak dá v kuchyni ledacos (i zdravějšího) stavět.
Dokážu si v puse představit každé jídlo už jen při pročtení receptu a tak se mi často po projití několika desítek receptů z toho množství tuků a cukrů navalovalo.
Řadu klasických francouzských omáček (zvlášť těch huštěných moukou) nebo přeslazených dezertů nejsem ve své momentální životní etapě schopna zpracovat. Přesto tvrdím, že klasická francouzská kuchařka Julie Child patří do knihovny každé seriózní vařičky, řečeno obratem mé dcery.
Základy neradno ošulit
Ke správnému omáčkovému úspěchu je nutné vědět, z čeho vychází holandská omáčka (ze žloutku, másla a citrónové šťávy), jak připravit bešamel (máslo, mléko, mouka) nebo omáčku velouté (máslo, vývar, mouka). U masa je zase zásadní znalost párování jednotlivých částí s metodou úpravy (jakože z kolene steak neuděláte). Pak jsou tu souflé, palačinky, pěny a krémy ze sladkého království, o kterých se také hodí vědět.
Klasická francouzská kuchyně není rozhodně určena těm, co se vezou na vlně zdravé výživy polapeni bezmléčnou a bezlepkovou stravou. Naopak se bude líbit všem milovníkům české kuchyně se vší její tučnou a často těžkopádnou parádou. Tady ovšem – na rozdíl od české klasiky – nechybí početná rodina zeleninových receptů (byť často též naditých smetanou a máslem).
Do svého repertoáru jsem si ze zeleninového oddílu vybrala celerovou remuládu, která okouzlila naše hosty při jednom víkendovém obědě. Remuláda je pikantní a perfektně se hodí ke klobásám nebo jako doplněk k masu při grilování – všichni vege/vita prominou.
Udělejte si na její přípravu čas ráno v den grilování, ať se zelenina stihne odležet. Nebála bych se naložený celer nechat místo 30 minut klidně i přes noc (to už raději v lednici).
Celerová remuláda podle Julie Child
- 225 g bulvy celeru
- lžička soli
- lžička citrónové šťávy
- 2 lžíce hořčice dijon typu
- 2 lžíce vařící vody
- 1/3 šálku olivového oleje
- 1 lžíce vinného octa (šlo to i s jablečným)
- sůl a pepř na dokončení
Celer nakrájejte na nudličky julienne. Smíchejte se solí a citrónovou šťávou a nechte 30 minut odpočívat. Pak propláchněte, nechte okapat a osušit.
Mísu, ve které budete remuládu připravovat nahřejte v teplé vodě. Dejte do ní hořčici a metličkou po kapkách přimíchávejte vařící vodu. Pak opět po kapkách s metličkou v ruce přimíchejte všechen olivový olej. Postup je stejný, jako když ručně připravujete majonézu. Mísu, aby vám neklouzala po lince, můžete postavit na vlhkou utěrku (namočte ji v teplé vodě). Nakonec přimíchejte po kapkách ocet, osolte a opepřete.
Celer smíchejte s omáčkou a nechte minimálně dvě hodiny marinovat. Julia Child udává 2-3 hodiny.Můžete podávat posypané zelenými bylinkami (např. petrželkou).
Mohlo by vás zajímat:
Nejvláčnější třešňová bublanina | Umění francouzské kuchyně v češtině | Taková normální grilovačka |
---|
evelína: v základním receptu mrkev není, ale já si ji tam občas dávám – proto ta fotka i s mrkví
Zdá sa mi, alebo je tam pridaná aj mrkva?
Jiří, ona se nechystá, ona už vyšla, zrovna nedávno. Publikovala jsem o ní minulý týden článek.. http://blog.veruska.cz/umeni-francouzske-kuchyne-v-cestine/
Dobrý den, zaujala mě Vaše připomínka o možném českém překladu uváděné knihy. Je možné potvrdit, že se opravdu chystá a možné datum vydání ? Díky Jirka Musil