Právě vyšel říjnový Apetit a v něm moje reportáž. Co se nevešlo do časopisu (a je toho hodně), to najdete zde. Do deníčku jest poznamenáno, že příští rok nelze tento festival vynechat.
Cestou od Nových Zámků přes zemědělský kraj a klidem čišící vesnice jižního Slovenska by člověk neřekl, že to tu celkem žije. Pole kam oko dohlédne, a že dohlédne daleko.
Jednou za rok se část jinak tiché prašné cesty mezi vinohrady nad obcí Strekov promění v hlavní scénu VINNÉHO FESTIVALU. Strekovský festival vín slavil letos sedmý ročník. Ja tam byla, a tak spěchám podat zprávu, že vyniká hned ve dvou směrech.
Místo, kde se o letních prázdninách sjedou tisícovky návštěvníků, aby ochutnaly to nejlepší z (nejen) slovenských vín má nadmíru ROMANTICKOU ATMOSFÉRU. Degustovat ve vinohradu, přímo mezi dozrávajícím hroznem se zády opřenými o zeď jednoho z autentických sklípků je zážitek, který ocení duše nejednoho vinného fanouška. Zvlášť když se u toho lze slušně najíst a vychutnat i místní hudební folklór.
Kromě všude přítomných KOHOUTKŮ NA PITNOU VODU, kterou bylo možné v rámci vstupného (12 EUR za vstupenku na místě) libovolně čerpat, se to zde hemží stánky s tvrdými sýry, sušenými šunkami a klobáskami. K mání byla i ochutnávka strekovských specialit – bílého chleba, svatebního koláče, čerstvých kravských sýrů a sladkosti z naklíčené pšenice zvané kalkíš.
Na velký hlad se připravoval kotlíkový guláš, PERKELT nebo prase na rožni. A všechno se to hrozně rychle kazilo, neboť bylo vedro jako… na deštník (viz. foto kousek níže). Kdo měl chuť na sladké, zamířil na maďarské stánky s bezlepkovými záviny a lisovaným sušeným ovocem.. a nebo si koupil sáček se sladkou červenou paprikou 😉
Ochutnala jsem také slaný POSÚCH nebo podpecník (kemencés lepény) – na chlebovém základě rozetřenou kysanou smetanu, cibuli, slaninu a sladkou červenou papriku – který se přímo na místě pekl v malé stylové mini peci, podobné peci na pizzu. Chutná líp, než vypadá. Podle mě celkem slušné zakousnutí ke slušnému vínu.
Strekov není zdaleka jedinou vesnicí, nad kterou se v tomto kraji vinohrady vypínají. Jih Slovenska je zemědělský kraj se vším všudy a vínu se tu velice daří. Kombinace ke slunci šplhajících pahorků táhnoucích se až k Dunaji, silného slunečního svitu a na živiny bohaté půdy skýtá dokonalé podhoubí pro pěstování hrozna mimořádné kvality.
Bio žije
Místní festival vín má v rukávu ještě jedno eso.. hustou koncentraci vinařů zabývajících se biologickým pěstováním hrozna a PRODUKCÍ BIO VÍNA. Řada z nich jsou vinaři v malém, bez oficiální certifikace zato s obrovským nadšením, protože jak sami říkají, dělají bio hlavně pro sebe. Ejhle, pít chemií promořené tekuté hrozno se ani jim moc nechce.
Za přečtení stojí studie kvality biovín a konvenčních vín z Výzkumného ústavu potravinářského v Bratislavě. Přeskočte statistiku a mrkněte na poslední stranu, kde jsou výsledky. O reziduích pesticidů se tu moc nemluví, ale zajímavý je obsah cenných látek v bio a nebio vínu.
Na festivalu stačilo sednout na lavičku mezi místní a hned bylo jasné, že biologická ochrana tu frčí. Trend, který by laik na zdánlivě zapomenutém venkově moc nečekal. Znalec však tuší, že v místě, kde sídlí Strekov 1075 (producent tradičních přírodě věrných vín, která jsou k dostání i v ČR) nebude o takové smýšlení nouze.
Roztoči a slunéčka
Biovíno pochází z vinic chráněných proti nežádoucím chorobám schválenými prostředky biologické ochrany jako jsou dravá slunéčka nebo roztoči a povolené postřiky rozkládajícími se v přírodě. Tito vinaři NEPOUŽÍVAJÍ šlechtěné (selektované) kvasinky ani stabilizátory. Většina z nich minimalizuje ve víně i oxid siřičitý.
Akátové sudy a gravitace
Když pěstitel vína jednou udělá krok k bio je na cestě k přirozené – chcete-li autentické – produkci vína v naprostém souznění s přírodou. Touto cestou lze dospět až k ruční výrobě ALTERNATIVNÍCH VÍN, jako je dělá Tibor Melecsky (čti melečky).
Spoluzakladatel zmíněného Strekov 1075 našel svoje hobby v ručním zpracování vína bez použití jakéhokoliv stroje. Hrozno ŠLAPE NOHAMA, přičemž zpracování stejné dávky vína bez použití strojů mu zabere pětkrát více času, než strojní zpracování.
A výsledky má opravdu prvotřídní. Mě nadchnul tak, že byl jediným vinařem, od kterého jsem lahev vína na festivalu koupila (Veltlínské zelené, láhev 18 EUR).
Autentisté a Krist z Moravy
Festivalu se účastnilo něco přes 50 vinařů a zhruba třetina z nich s vínem z biologické produkce. Většina vinařů byla slovenských, čtyři z Maďarska (mezi tím jedno víno z Tokaje a jedno bio z Egeru), jedno vinařství z Rumuska a dvě ze Slovinska. Česko prezentovali moravští autentisté v čele s Bogdanem Trojakem a Tomáš Krist z Milotic (všichni mají vinohrady na jihu Moravy).
Proudem tu tekly všechny možné odrůdy – z těch méně obvyklých například Alibernet (kříženec Cabernet Sauvignon a Alicante Henri Bouschet, vyšlechtěno v bývalém Sovětském svazu) nebo Devín (kříženec červeného Tramínu a červenobílého Veltlínského, vyšlechtěno na Slovensku).
Moje půldeci Devín Botrytis od Strekov 1075 bylo ukázkově plné (nádherné žluté barvy, chuti i alkoholu). Vyčetla jsem, že Botrytis cinerea je plíseň, která když vznikne za slunečného počasí při teplém podzimu, získává z hroznů vodu a tím zahušťuje v bobuli cukry, minerální látky a kyseliny. V takovém případě vínu neškodí, nýbrž prospívá. Chuť vína z takových hroznů mi vzdáleně evokuje sladkou a plnou chuť madeiry. Fakt jen vzdáleně, Devín Botrytis byl MNOHEM LEPŠÍ.
Abych nestranila jen bio vínům, chutnalo nám i bílé víno Svoj sen 2013 z nově vzniklého vinařství Chateau Rúbaň. Byl aromatický, výrazný a zároveň svěží. A pak víno od Bogdana Trojaka (už nevím název), od kterého mi zatím chutnalo každé víno, jenže to už jsme zase u autentických vín. K těm já prostě tíhnu.
Degustovat po půlkách
Na Strekovském festivalu vína se schází bio nadšenců tolik, že když budete – stejně jako já – chtít ochutnat od každého skleničku, můžete skončit silně ovíněni už v půlce degustace. Degustovat po půl dávkách je na tomto místě více než rozumné. Za celou degustační porci 0,5 dcl návštěvníci platili pomocí kupónů a u každého vinaře stála tato dávka jinak. Průměrně od 3 do 7 kuponů, přičemž jeden kupón bylo možné pořídit za 0,20 Eur tedy asi za 5,50 Kč.
Rychlým počtem zjistíte, že festivalové ceny NEJSOU PRO TROŠKAŘE a cena celé lahve se běžně šplhala přes třista korun českých. Kdybyste si zašli koupit tu stejnou lahev mimo festival přímo do vybraného vinařství, dáte za ni o něco méně.
Cena je mírou luxusu a když vyrážíte na takovou akci, musíte vědět, že tu jde především o výdělek a pak také o setkávání lidí, vína, jídla, rozličných kultur, umění a zábavy. A zábava vždy něco stojí. Ta zdejší byla navíc na úrovni, chuťově vyladěná a romanticky ovíněná tak, že z toho nikoho ráno nebolela hlava. Na to dám krk.
Mohlo by vás zajímat:
 Domácí paštika s jablky |
 Celerová remuláda Julie Child |
 Šípková marmeláda |
|---|
Právě probíráme