Věruška na Facebooku


Nakupuji také na...


Blog běží, díky...

Z MF Dnes domů

Dnes na brno.idnes.cz vyšla moje poslední recenze – s týdenním zpožděním oproti tištěné verzi. Po restauracích jsem v zájmu MF Dnes chodila bezmála jeden celý rok.

Do party recenzentů jsem se pod vedením Julie společně s Michalem S. a Michalem K. dostala hned při spouštění recenzí jihomoravských podniků v lednu 2010. Recenze vycházely v příloze pro Jihomoravský kraj nejdříve každé pondělí, pak je přesunuli do sobot.

Recenzovat podniky mě bavilo (a baví), jenže práce to není jen tak pohodová, jak se na první pohled zdá. V seznamu recenzovaných podniků chybí Besední dům, Koishi, Brabander, La Boucheé, Rialto, Borgo Agnese a další jihomoravské restaurační skvosty, stojí totiž mimo zaměření. Cílem je recenzovat podniky střední cenové kategorie, kam si třeba zajdete jednou na pivo a podruhé na oběd. Kdo by to byl řekl, že právě tato „škatulka“ bude pro mě takový kámen úrazu. A nejen pro mě. V říjnu odešel Michal S. (teď ochutnává pro Lidovky). Do týmu nastoupila Hanka.

Najít podnik, kde se nebudete bát sníst jídlo, aniž by vám z něho „něco“ bylo a přitom nepřešvihnout rozumnou cenu (do 250 korun pro jednoho za oběd, ideálně tříchodový) je oříšek. Navíc máte na krku termín, musíte se u jídla soustředit, fotit ideálně tak, aby vás neviděli a pak s nasbíraným materiálem upalovat k počítači. Tam ze sebe dojmy smysluplně a jasně vyplivnout a naposílat editorovi, který text z podstaty své práce upraví. Jenže někdy se člověk nevyjádří úplně přesně a upravené věty pak nabývají jiného rozměru.

Za těch jedenáct měsíců jsem stihla poškádlit 12 podniků a nějaké ty další, co o nich článek nakonec nevyšel, protože jsem recenzi v rámci zachování vlastního zdraví po prvním chodu vzdala nebo pro změnu proto, že o tom kterém podniku bylo napsáno dost. Tady je seznam, řazení od nejstaršího kousku po nejnovější.

Vlastně jsem měla docela štěstí. Žádná restaurace nebyla totální propadák. Nechutnalo mi u Dona Pedra v Hustopečích – když vidím tu jejich instatní polívku na fotce, ještě teď se mi zvedá žaludek. Žádná sláva se nekonala ani v Žebětínském dvoře, kde svého času vařívali dobře. Zklamaná jsem byla i Pod hruškou v Bílovicích.

Pražma ze znojemského Lahoferu

Zato mi na jazyku stále pluje obláčkový losos z modřické Balaboosty a perfektní pražma ze znojemského Lahoferu. Do Znojma se vůbec ráda vrátím, neméně zajímavá byla totiž i moje poslední recenzní zastávka v Althanském paláci. Odtud jsem si odnesla spíše tu historii, ale jídlo taky nebylo k zahození.

Dobře jsem se cítila v bohunické Leguaně, asi pro tu fajn neformální obsluhu, co mi donesla šťavnatý kuřecí steak. Když chci mít klidnou italskou večeři s dítětem, nedám dopustit na bohunickou pizzerii La Patas. Ale o největší pozitivní recenzní překvapení se postaral DTJ Club Garda sídlící v bývalém kině ve Starém Lískovci (prý tam poslední dobou s jídlem polevili).

Pappardelle z hotelu Pavlov

Podle zpětné reakce z mailů a z mého okolí, je restaurační rubrika pro čtenáře zábava. Potěšil mě děkovný mail od pana ředitele z Hotelu Lahofer a mile překvapila zpráva z hotelu Pavlov, kam si po mé kritice těstovin pozvali italského mistra kuchaře, aby tu Itálii v menu doladili. A já zatím neměla čas je tam zajet ochutnat, ale teď… inu uvidíme.

Po recenzích se mi bude svým způsobem stýskat, jenže mě teď čekají jiné priority. Ty celerové, ale především ty osobní a nekuchařské. Píšu o jídle pro radost a při hledání restaurací kvůli recenzím – byť jednou za měsíc – mi začínalo být lehce stresově. Konec konců, v záloze si nechávám spolupráci s časopisem TopLife, kde mě nechávají do sytosti vyřádit 😉

Komentář

  

  

  

Můžete použít tyto HTML tagy

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>