Letošní březen zasvětil SKIP čtenářům. V rozhlase poběží čtenářská soutěž – podle ukázky poznáváme knihu a autora (mimochodem můžete vyhrát Pohlreichovu Bravo, šéfe). A já se ptátm, čtete? Mně na nočním stolku momentálně trůní tři oblíbenci. Pochlubte se, ke kterým knížkám se vy stále vracíte. A nebo jste papír nadobro vyměnili za monitor?
Nejsem knihomol. Hodiny co bych mohla trávit s knihou, trávím obvykle s počítačem a když s těžkými víčky před spaním do něčeho koukám, je to obvykle kuchařka. Ale i ty se dají číst a k některým se moc ráda vracím. Nejen pro recepty, ale pro čtení. Z těch současných v tom vede Rande s gurmánkou Šárky Škachové a Biokuchařka Hanky Zemanové. Před spaním si se stále větší oblibou pročítám vtipné výklady Roberta L. Wolka v jeho What Einstein Told His Cook: Kitchen Science Explained a na některé recepty jeho ženy mám dodneška zálusk.
Moji další úchylkou (podstatně menší, než jídlo) je kosmologie a fyzika. Fascinována červími dírami se nořím do vesmíru Marcuse Chowna. Je hned vedle (a naprosto vyprodaný), jsem paf z vratkých základů fyziky, představuju si supratekuté helium, dělení elektronu a nekonečně mnoho realit. Mám ráda Grygarovy výklady (hlavně ty přednáškové) a úplně by mě dostalo, kdybych někdy pochopila rovnice Stephena Hawkinga.
Po duši mě pohladí čínské vědění, třeba se zabydlovacím výstupem v podobě feng-shui. Nemůžu zapomenout na pohodové povídání Hape Kerkelinga o putování Španělskem s Božím podtextem Tak já teda jdu aneb Moje Svatojakubská pouť. Baví mě Paulo Coelho a v knihovničce mám pečlivě schovanou Vzhůru do jináče od Kaz Cooke. Dostala jsem ji v těhotenství od kamarádek a lepší komentáře k průběhu tohoto období ženského života si představit nedokážu.
Stále jsem se nedostala k Pochoutce Muriel Barbery, zatímco Kulinářská velmoc Británie Benjamina Kurase mě nechává chladnou (na rozdíl od povedeného Tao sexu) 😉
A co vy?
Připadám si jako v knižním obklíčení
Má ložnice vypadá jako bibliotéka a knihy mám všude. Zrovna jsem zahloubaná do cestopisu o Benátkách. Krásně se mi to čte, neboť jsem si Benátky loni poctivě prošlapala a má obrazotvornost ještě geniálně funguje. Připadám si, jako bych se v těch Benátkách znovu procházela. Stále se chystám napsat o Benátkách reportáž… (mám úctyhodnou hromadu fotografií).
Před chvilkou jsem dokončila povídání o Anuši Kejřové, na kterém jsem pracovala několik večerů a prohrabávala se ve své knihovně, kde mám několik původních výtisků z jejího díla. Při té příležitosti jsem se dostala na knihu, kterou vytiskl sám velký Mamert Knapp v Karlíně. Začetla jsem se do historie jejich rodu. Přes den ovšem studuji technickou literaturu, abych nevyšla ze cviku.
Když se do něčeho začtu, potom to dopadá tak, že začne svítat a já ještě sedím řádky. Zrovna jsem se začetla do tvého blogu. Máš tu krásně útulno 😉 A teď už letím spát.
Asi mometálně Zbraslavská kronika, neb píšu bakalářku o Elišce Přemysovně :-D. Dělám si srandu. Nejvíce mě to táhne ke čtivým kuchařkám jako jsou výše vyfocené (a třeba ještě k Zapáleným kuchařkám) anebo k původním a regionálním kuchařkám. Ráda si počtu v „kuchařkách“ od Magdaleny Beranové, která se zabývá jídlem v historii (Jak se jedlo ve středověku, za Rudolfa II. atd.). Co ale snídala moje Eliška Přemyslovna neví :-D. Škoda, v bakalářce by taková informace více než zajímavá :-).
coco-choc: no jo, jinak jsme na tom my, co máme už dostudováno
tak se pochlub, která kniha z těch hromad tě přitahuje nejvíc…
Jestli čtu? No to je otázka :-D. Já žiju ve světě knížek – knížky mám na stole, pod stolem, vedle stolu, pod topením, na poličkách, na skříni, ve skříni, v batohu, v Praze, v Chebu, v Plzni… Vlastním několik průkaz do různých knihoven, oblézám nespočet antikvariátů, v průměru mám rozečteno na deset knih. Za poslední 3 roky jsem přečetla kolem tříset knih, dále obborných článků, studíí apod. Rukama mi prošlo na tisíc knih. Ne, nejsem cvok, ani nepřeháním, jen studuji vysokou školu :-).