Téměř Vesničan(kou) v Brně

Cuketkův přehled zdrojů Vesničana mě nakonec vyburcoval k reakci. Dva roky piluji život „Vesničana“ ve městě Brně a dva roky žijeme doma čím dál víc lokálně a bio. Nemohlo mě nenapadnout zda je rozdíl mezi Vesničanem v Praze a v Brně. Jestli to má jednodušší ten svobodný nebo ta s rodinou. A co všechno se vlastně za ty moje dva roky změnilo?

Na tuhle větu „Podle mých zkušeností jde v současné době vesničanit relativně klidně, bez časového stresu i levně.“ bych před dvěmá léty kroutila nesouhlasně hlavou. Dnes s ní můžu s klidem (a velkou radostí) souhlasit. Uvěří ještě někdo (kdo zná bio), že za dýni Hokkaido velikosti velké pěsti jsem kdysi dala téměř sto korun a že bio kuře v našem jídelníčku mohlo být jen to od babičky ze dvorku?

Bio trh zmohutněl. Až tak, že kromě českých bio a domácích produktů – a že jich není málo – k nám dorazily (mimo jiné) i bio jablka z Argentiny a bio mrkve z Itálie. Já české, moravské a slezské produkty jednoznačně preferuji – ať už bio nebo ty lokální bez bio certifikace. Na konci zimy však někdy přijdou italské mrkve vhod. Přiznávám, že je občas kupuji. Jsou chutné, levné a mají je kousek od nás, v Albertu. Jsem Vesničankou tak napůl. Chodím totiž do supermarketu a do lokálních a bio zdrojů montuji ještě zdravou výživu. Pro mě, jako matku s dítětem v náručí je obstarávání zdrojů Vesničana o maličko složitější. Myslím tím časově a někdy i surovinově. Ale vezměme to popořádku. Pěkně přehledně, jako u Cuketky

Maso

Kdo má aspoň jeden šuplík mrazáku, bez  masa být snad nikdy nemůže. Základem je brát, když je a co se nedá spotřebovat hned, to zamrazit. Běžná praxe skutečného vesničana. Obyvatelé měst s velkými nákupními centry a ty, co supermarket nezavrhují mrazák nakonec ani nepotřebují. Albert hypermarket (dříve Hypernova) a některé Billa obchody mají slušnou nabídku chlazeného bio masa z Bioparku v perfektní kvalitě za perfektní cenu. Od kuřecího a hovězího až k jehněčímu. V Albert hypermarketu na okraji Brna v Modřicích, mají nyní dlouhodobou akci na bio kuře, 133 Kč za kilo (běžně 199 Kč). Jedno takové boubelátko zrovna odpočívá v našem mrazáku. Vepřové jíme minimálně, a tak se po něm moc nesháním. Vesničan uspořádá začátkem roku zabíjačku a nemá problém. Já vím, že slušné bio vepřové dostanu v některých místních Brněnkách. Třeba v té na Hlavní 116a v Komíně. Bio a lokální nabídka brněnské maloobchodní sítě Brněnka je vůbec zajímavá, ještě o ní bude zmínka u mléčných výrobků.

Produkty biofarmy Sasov jsou k mání v mém oblíbeném obchůdku BioTIP. Sídlí v přízemí IBC na Příkopě (od konce září 2009 na Údolní 32) a disponuje milou, zkušenou paní prodavačkou a rozsáhlou škálou bio produktů od kosmetiky po čerstvé ovoce a zeleninu. S paní majitelkou bych si chtěla popovídat a o BioTIPu bude na blogu ještě řeč. Mám taky tip na hovězí z Vysočiny. Zatím neověřený. A konec konců pro jehněčí si dá zajet taky na Vysočinu, k manželům Kadeřávkovým.

Uzeniny nejíme, šunku si dopřejeme občas tu naprosto nebio co ji nazývají dětskou a nebo podle Lucianky doma vyrobíme. Vím taky o parádních domácích klobáskách. Zdroj si nechám zatím pro sebe

Co se týče ryb, s oblibou si dáváme lososa jednou týdně. Nelokálně, z Norska. Mohli bychom koupit třeba lokálního Pohořelického kapra, ale ne přímo v rybníkářství, nýbrž v uvedených obchodech nebo na webu, kde je minimální odběr 5000 Kč. Chce někdo hned pětadvacet kaprů? Pro krásné čerstvé pstruhy a další ryby (včetně toho lososa) se stavujeme v rybárně U Šopíka a na pěkné pstruhy narazíte i v obchůdku u Měnínské brány, tuším že je hned vedle jídelny Rebio.

Maso jíme jednou, někdy dvakrát do týdne. Plus tu rybu. Je to rozhodně méně, než před dvěma lety. Cuketka říká .. Kvalitní maso z farmy vám bude svou relativní nedostupností regulovat spotřebu. Mění se i přístup k masu .. ano, ano, naprosto souhlasím.

Vejce

O ty se u nás stará pradědeček. Tedy můj třiadevadesátiletý dědeček a jeho pár slepic. Dokonalé! Vejce i děda. O jiná vejce se nestarám. Nemám přehled a bio vejce nekupuji. Možná se dají vajíčka ze dvorku koupit v Brně na Zelňáku? Moment! Někdy koupím vejce křepelčí. Nebio, ale pro děti dobrá alternativa k vejci slepičímu (tady nastupuje hra alergie a metabolismus).

Zelenina a ovoce

To je pro mě velká výzva. Při pohledu na naši ovozel spotřebu si někdy připadám jako poloviční králík. Místo masa jíme zeleninu. Výhodou je malá babiččina zahrádka, skleník a velká pradědova zahrada. Když zelenina dojde a ještě není vlastní (krizové jsou měsíce únor, březen), dychtivě očekávám každou biobedýnku z Lučního údolí a čas od času beru zavděk supermarketovým Rakouskem a Itálií. Petr Weidenthaler z Lučního údolí provozuje brněnský bioklub a eshop, kde si zboží objednáte a následující pondělí vyzvednete v BioTipu na Údolní nebo v bioprodejně na Skácelové – po celý rok. Nakoupit se dá i ve zmiňovaném bioTIPu, kvalita je však v zimě kolísavá a cena vysoká.

V sezóně je dobrou ovocnou a zeleninovou volbou brněnský Zelňák. I zde je však potřeba pečlivě vybírat.
Sezónní produkty zpracujte, zavařte, zamrazte, ať se v zimě máte čím ládovat. Maminkám letních a podzimních miminek doporučuji už teď nakoupit hromadu jablek, mrkví a dýní. Dýně Hokkaido vydrží při 15 stupních Celsia v suchu celou zimu. Jablka s mrkví usladníte ve sklepě a nebo je rovnou rozvařte, rozmixujte a ve skleničkách zavařte (v zavařovacím hrnci při 80 stupních 30 minut). Na konci zimy, když začnete s prvními příkrmy, máte vystaráno.

Ovocné a zeleninové příkrmy jsou samostatnou kapitolou. Ty my máme teď už za sebou a věru, je to bujaré období. V bio kvalitě se jich na trhu vyrojilo hned několik. Respektovatelné a docela fajn jsou příkrmy Hipp (Rakousko), český ovocný Hamánek mi nedělá radost zbytečně přidávaným cukrem, zeleninové varianty Hamánka jsou v pohodě. Moc dobrá je ovocná přesnídávka Evers. Víc toho vyzkoušeno nemáme.
Pro první příkrmy se vyplatí naládovat mrazák nebo jinak v létě uskladnit a pak postupně rozmrazovat a dělat čerstvé pyré. Pro další drobečkovu gurmánskou fázi jsou fajn masozeleninové polévky domácí provenience.

Mléko a mléčné výrobky

Já mléku nepiju. Na zalití lupínků a do kafe dostává muž bio od Olmy. Dceři dávám probiotické kojenecké biomléko Babio od české společenosti Goldim s.r.o.. Stejné značky máme i kaše. Ano, kupuji i nebio Bebu. Spotřebu máme totiž vysokou. Zkušenosti mám i s bio kaší od Hipp – s chutí žádná sláva. U nás prošla jen nebio banánová Sunarka na Dobrou noc a pak tyhle Babio. Víc si s mlékem starosti nedělám. Pro sebe a dceru ještě kupuji ovesné, rýžové a sójové nápoje, nejčastěji v dm drogerii za bezkonkurenční cenu 30 až 35 Kč za litr. To jsme ale už mimo mlíko.

Se sýry je to zapeklitější. Těch spořádáme hromady. Malá zbožňuje Amálku, bereme kozí produkty z Ratibořic a tvaroh, sýry a jogurt z farmy Němcových v Netíně. Jednak tudy jezdíme na zahradu, druhak je mají v Brněnce na Libušině třídě. Líbí se mi, že jejich obaly od jogurtů (těch kilových) jsou vratné.

Máslo a tuky

Když je čas, ujíždím na másle domácím. Dost z másla peču, a proto vzhledem k ceně kupuju bio i nebio. Právě teď jsem si oblíbila máslo v Bille pod značkou našebio.
Co se týče dalších tuků, z kuchyně nepustím olivový olej (zvlášť ten domácí od Šimeho z Pakoštane) a do hry beru i olej avokádový nebo konopný. Zrovna ten konopný nabízí i český Cannaderm. Někdy mě baví dokonale vonící slunečnicový od Rapunzelu, bio ale zase nelokální. Jindy si dáme olej z dýňových semínek. Všechny zmiňované oleje v panenské podobě jsou ideální i do kuchyně maminek. Kapka kvalitního oleje přidaná k ovocnému / zeleninovému pyré zlepšuje vstřebávání vitamínů, a proto by panenský olej (olivový, dýňový, slunečnicový) neměl chybět v žádné miminkovské výbavičce.

Pečivo a těstoviny

Na poli slaného pečiva mám velkou rezervu. Dělat domácí těstoviny a chléb se mi téměř nedaří (má někdo volnou hodinu času na prodej?) a tak skoro všechno kupujeme. Rohlíky nejíme, prioritou je chleba. Ráda mám recept na irský chléb (viz. foto s máslem), který nevyžaduje kynutí, chutná skvěle a jeho vůně čas od času prostoupí moji kuchyni. Dopustit nedám na žitný chléb Pekařství Balabán z Veverské Bítýšky – taktéž dodávají do kohoutovické Brněnky.

Pak tu máme sladké pečivo, to je moje parketa. Průmyslové sladkosti nekupujeme. Snad jen kromě kvalitních hořkých bio čokolád (nejraději Vivani), rýžových polomáčených vaflí a teď naposledy i bio gumových medvídků z Německa. Raději napeču.
Mouku beru špaldovou celozrnnou jemně mletou z produkce Bioharmonie (kolem 68 Kč kilo) nebo tu výrazněji levnější (kolem 47 Kč kilo) z Albertu. Mám ráda i pohankovou od Šmajstrly a čas od častu ji smíchám s bio bílou hladkou. Vyrobit doma můžete od táčů, koláčů a buchet až po dětské piškoty. Ty ze Zemanky jsou sice fajn a moc dobré, ale za 50 korunek je jich v balení příliš málo.

UPDATE 16.7.
Pro mě a podle mě i pro děti jsou akceptovatelné průmyslové Bebe lodičky a sušenky od Sunarky. Když samozřejmě pominu ty bio pro děti od Zemanky. Trvají-li návštěvy na sladkém dárku ze supermarketu pro malou, radím zmiňované Bebe lodičky. Mají je všude a z hlediska složení je to jednou za čas snesitelný kompromis.

Cukr a sladidla

V této kapitole lze být bio, ale ne lokální. Znáte někoho, kdo v naší republice vyrábí sirup? Kukuřičný, pšeničný nebo špaldový by tu vyrobit jistě šel. Ale nedělá se. Nebo o tom nevím. Sirupy – od agávového po rýžový – dováží Country Life z Belgie, javorový, borůvkový a brusinkový od Bionebio jsou z Kanady.
Trošku lepší je to s cukrem. Třeba českou fruktózu a dextrózu koupíte u Asp. Tyhle dva se budou zrovna hodit maminkám v období prvních batolecích sladkých experimentů.

Co se ještě hodí maminkám

Do surovinových odstavců se mi nevešly kaše. Ty jsou v období kolem 8. až 15. měsíce věku zvlášť důležité. Skvělou a chutnou volbou jsou produkty Babio. Některým dětem chutnají i bio kaše od Hipp a některým dokonce kukuřično-pohanková instantní kaše. Je bezlepková, akorát je třeba dbát upozornění, že byla vyrobena v závodě, který zpracovává pšenici a vaječné těstoviny. Naší malé jsem ji dělávala s vodou nebo ovesným/rýžovým nápojem od jednoho roku. Pro Country Life ji ve Svitavách vyrábí Ing.Milan Horský. V jeho sortimentu jsou i těstoviny. Ty jsem tady v Brně v maloobchodní síti ještě nezachytila.

Mohla bych napsat další mraky bio lokálního textu, ale nenapíšu. I tak je toho ke čtení dost. Kdo se úspěšně prokousal až na konec, budiž pochválen. Já s psaním pro dnešek končím, jdu koulet tvarohové míčky a těším se na vaše komentáře!

UPDATE 16.7.

Koření

V zásadě si v kuchyni vystačím s málem. Základem jsou čerstvé byliny, které v průběhu léta nasuším. Bio semínka prodává Semo nebo Sonnentor, bio sazenice v kvetináčku na jaře má v nabídce třeba Navi. Pěstuji bazalku, meduňku, mátu, šalvěj, tymián, oregano, rozmarýn, na zahradě i libeček, pažitku, petrželku. Chybí mi jen majoránka, kterou pěstovala moje babička, fňuk. Krásně voňavou a čerstvou má v létě v nabídce Luční údolí (včetně dalších čerstvých bylinek).
Kupovat musím sůl, pepř, občas chilli, nové koření, semínka řeřichy a vojtěšky – vše nejraději od Sonnentor, daří se jim udržet perfektní kvalitu za fajn cenu. Až pojedete do Chorvatska, stavte se na trhu (je v každém městečku, vesničce) a kupte fíky navlečené na niti s bobkovým listem. Nepřekonatelné! A kdo si rád zacestuje, vavřínový prales najde na Madeiře. Víc toho z koření doma nepotřebujeme. Občasné výlety do indické a asijské kuchyně řeším v bioTIPu, kde skoro všechny potřebné suroviny mají. A že to bude v tomto případě nelokální, to ani nemusím zdůrazňovat.

UPDATE 18.7.

Kaji se, že jsem úplně zapomněla na Tišnovské trhy. Počínaje 13. červnem a 31. říjnem konče (pro letošek) si každou sobotu můžete pro lokální a bio produkty zajet do Tišnova. Seznam prodejců pro dané datum najdete aktuálně na zmíněných webových stránkách. Stojí to za to!