Účastním se Kurzu kuchařského kreativního psaní, co pořádá Bistro Florentyna. Workshop je pro všechny a pravidla jsou jednoduchá. Pokračujeme v keativitě! Workshop #2: revoluční rezoluce
Zadání workshopu najdete tady.
Novoroční předsevzetí je pasé. Nevěřím na něj. Že si 1.1. řeknete „začnu cvičit“, totiž vůbec nic neznamená. Ovšem pokud nejste zrovna BÝK. Ti co si umanou, většinou dostanou. Stejně jako jejich kolega BERAN. O kolik je BERAN tvrdohlavější než BÝK? Napadlo vás tohle někdy? Mě ano. Mnohokrát. Pokaždé, když doma rozdávám úkoly. Ne, není to často. Jsem totiž BÝK a mám muže BERANA. Ale klidného, na rozdíl ode mě. Často vyskočím jako „čertík ze škatulky“ a můj muž mě zachraňuje. Jako zrovna nedávno.
Vařila jsem ovesné vločky na mléko. Probublávat musí slabou hodinu. Hned, jak přijdou k varu, všechny bleskově hrnec opustí a vesele zaneřádí celý sporák. A já tuhle nezbedné vločky na sporáku nevědomky nechala 6 hodin. Nad plamenem na sporo, utekly stejně. Dokážete si představit ten pohled, když jsem si na ně vzpomněla? Daleko od domova s dítětem právě u babičky. Své fantazii napospas. Rozum velel Zachovej klid! Co tedˇ? Zavolám mužovi, mohl by být už doma. Zvonění telefonu umí být neuvěřitelně dlouhé. Nádech, výdech, nádech. Zvedni to, prosím! Konečně se ozval „ano, Věruško?“ V životě jsem nemluvila rychleji. „Jsi doma? Kde jsi? Rychle běž do kuchyně! Vařím vločky!“ Vločky. To jediné slovo stačilo. Vidím muže, jak zvedá obočí a pobaveně prohodí „a kdys je naposledy nepřipálila?“ Nevyhořeli jsme, odnesl to „jenom“ hrnec. Víte, že mi pak blesklo hlavou přání, abych ty vločky už nikdy nepřipálila. Novoroční předsevzetí. Druhého dubna.
Teprve teď koukám, že jsem první větu skoro okopírovala od kroku 4. Nevědomky! Už to měnit nebudu. Místo toho raději dnešní předsevzetí:
Je 22.31, dnes už vážně nebudu jíst!
A zítra udělám chřest s holandskou omáčkou, konečně! A letos naposledy.
PŘEDCHOZÍ ČÁSTI WORKSHOPU:
Workshop #1: jako lev v kuchyni
Právě probíráme