Nejsou to výkyvy počasí ani nespavé dítě (ano zase) co mi dělá starost. Můj život teď ovládá virus. Ať ten v krku nebo ten počítačový, připravili mi oba nehezké zpestření jinak báječné dovolené (teď mám na mysli tu mateřskou). Co naplat. Stejně musím všechno stihnout. Dnes nečekejte další tip na zdravou bio potravinu. Místo toho si dáme drobnou cestu k malému zamyšlení.
S košíkem na předloktí, nevrlá ze všech nepříjemností jsem proběhla supermarketem. Znáte ty rohlíky se zapečenou slaninou a sýrem? V boxech vypadají dost podivně a obvykle mě minou. Bílé pečivo se slaninou? Pche, nikdy. Jenže! Když je zrovna přivezou božsky voní a zmizí dřív, než se stihnete s košíkem otočit. Jsou tři v jednom; bílé, tučné a čerstvě upečené. Jsou všechno, co nezdravého si můžete přát. A jsou stejně nebezpečně návykové jako cokoli jiného. To pro nás, blahobytem zhýčkané Středoevropany. A pak existují místa, kde ve správný okamžik může takový rohlík pomoct a stát se záchranou před skutečným hladem. Bílý nebo celozrnný, v tu chvíli jakýkoliv.
Je to tak. Vezete se na šťastné vlně, daří se vám, hýříte nápady, přehlížíte drobnosti a otupíte. Záblesk nepozornosti a jste dole. Dostane vás nemoc, nevyjde vám projekt, přijde upomínka k platbě nebo jen zapomenete na něco moc důležitého (a nebo ještě něco horšího). Stává se to nám všem. Říkám tomu znamení. To mám pak hloubavou náladu, těkám a taky nemůžu psát.
Chtěla jsem vás poslat pro poctivou kuchyni na Vysočinu, do obchodu pro polentu, na zahradu pro šalvěj a do lesa na maliny. Raději jsem ale snědla jeden nezdravý rohlík, dostala vira z počítače, pořešila další napáchané počítačové škody, pročistila hlavu a klesla zase trochu na zem.
A článek z Vysočiny stejně bude, až se vrátím z dovolené. Z té skutečné 
Právě probíráme