Už dávno jsem slibovala, že o tom napíšu. O tom, kde dělají pálenku z kokosů, kde si v kádi (vlastní rukou!) vyberete humra a v protější eatery vám jej připraví. O tom, kde jsem ochutnala ten nejšťavnatější kuřecí steak a nejpodivnější krabí specialitu. A o tom, že to po pár klicích na netu a letu přes půl světa můžete zažít taky.
Teď mám pocit, že se – i přes všechny ty sliby – k rozumnému článku nedostanu. Možná by však mohly posloužit jen obrázky. Kouknete se? Vezmu vás na báječnou dovolenou v báječných tropech, kde se snídá rýže, bílá je víc, nic nespěchá a pitná voda má hodnotu zlata.
V hlavním městě Filipín, v Manile, narazíte téměř na každém rohu na aquafil. Tam vám doplní pure drinking water a hned vedle přidají něco do žaludku v eatery nebo kitchenette. Ty druhé jsou pro nás, relativně čistotné Evropany, obvykle odpuzující (vzhledem i pachem) a do jejich testování jsem odvahu neměla. Některé eatery můžou být slušnou volbou levnějšího fast foodu v duchu filipínské kuchyně. Takže polívka se nedefinovatelnými knedlíčky, ryba, rýže, rýže a zase rýže.
Hromadnou dopravou se jezdí v jeepney, to tu zůstalo po Američanech 
Všimněte si těch klimatizací na protější budově. Ujišťuji, že jsou potřeba, všechny.
Po ostrovech se dostanete trajektem, místní cestují zásadně s krabicemi.
Až se přeplavíte na maličkatý Boracay (ten nelze přece vynechat), budete nakupovat v takových obchodech.
A taky na místním trhu, maso…
…mušle…
…mořské potvory…
…a zeleninu.
Bude se vám to líbit. Ale vaše čichové receptory dostanou zabrat. Vidíte ten smrad?
Naberete sílu na pláži.
Necháte se okouzlit večerní siestou.
A další den vyrázíte znovu do ulic. Je vám horko?
Zajdete si na další pláž a ve stínu relaxujete.
Za pár dní už zase koukáte do ulic Manily, pak z okénka letadla a nakonec sedíte doma s notebookem na stole, teplou vodou v koupelně a svíčkovou v lednici. No není to paráda?
Právě probíráme