V posledním letošním Apetitu přicházím s tvrzením, že Vvv. Tedy Vánoce voní vanilkou, souhlasíte? Ještě v lednici nemáte svůj vlastní vanilkový extrakt? No tak honem, do Vánoc jej stihnete vyrobit jen tak tak.
Vítejte v černé
V původním textu jsem se navezla do průmyslového „vanilkového pudinku“, protože mi vadí, že vůbec není vanilkový. Text o hromádce uměle ovoněného kukuřičného škrobu s trochou barviva se v článku tak úplně neobjevil, ale původní myšlenka stejně nezapadla – čest Šárce, editorce. Podle mě je na čase osvobodit vanilku ze žlutého zajetí a začít ji spojovat s její PRAVOU BARVOU. Vítejte v černém království
Kdepak černém, vlastně půvabně hnědavém, když kouknete do jaké barvy se doluhoval můj dvouměsíční extrakt. Jestli chcete na letošní Vánoce taky takový, máte na čase. Lusky je potřeba naložit na zhruba DVA MĚSÍCE, do Vánoc schází – pokud dobře počítám – necelých šest týdnů! To podle některých zdrojů prý na vyluhování stačí.
Největší úlet jsem si dovolila v přiloženém receptu. Vanilková jablka s česnekovou ricottou (recept v prosincovém Apetitu) jsem ladila na základě chuťových znalostí z vánočního předkrmu sousedního Slovenska. Nemohla jsem si nevzpomenout na báječné křupavé oblátky s jiskřivým česnekem a slaďoučkým medem. Když k nim přidáte ricottu, jablka a vanilku, máte založeno na tak netradiční dezert, na který budete ještě dlouho pamatovat. A uznávám, že ne všem bude ta vzpomínka příjemná. Chuťová kombinace je to nevšední a dovedu si docela dobře představit, jak čtenáře rozdělí na tábor jejích milovníků a odpůrců.
Takže vanilku nakládejte, sekejte, mixujte a pak třeba výsledek toho všeho snažení porcujte na báječné dárky pro labužnické přátele.
A nebojte, do konce roku vyjde ještě jeden Apetit. Budete mít možnost si v něm číst během svátků a ode mě se dočkáte moučné propagace, samozřejmě že špaldové
© Náhled celého článku o vanilce, jak vyšel v Apetitu
Právě probíráme