Poslední měsíce na sobě pozoruji, že psaní do tisku generuje závislost podobnou té internetové a taky podporuje
fakt, že svůj blog zanedbávám. Za celé jaro jsem se tady vymáčkla jen dvakrát a léto zatím úspěšně ignoruji.
V kuchyni mi přitom už dávno propukla ovocná mánie. Je vážně na čase se o jeden skvost s vámi podělit. Bude borůvkový.

Za tento nápad vděčím Michalu Göthovi. V březnové škole vaření jsme si k polévce uváleli křehké rohlíčky se špenátem. Podle mě není pro listy mladého tuřínku elegantnějšího využití. Zabalila jsem je do těsta už loni na jaře a obdobného kabátku se jim dostalo i letos.

Celý duben jsem sem si ani neškrtla. Nenapsala žádnou recenzi, nedoplnila blog a nestihla Rudyho Linku. Ale aspoň jsem si zachřestila na farmě, okopala pradědovy jahody mezi vínem, opekla povinný čarodějný špekáček a ukojila neudržitelnou potřebu po hebkých citrusech.

Letošní kalendář ruku v ruce s počasím hlásí definitivní jaro. Zasejte řeřichu, natrhejte kopřivy, nakupte jehněčí a vejce (k barvení se tady dostaneme co nevidět) a dejte se do pilování velikonoční hostiny. Třeba pod vedením Michala Götha z brněnské restaurace U Kastelána. Máte na to týden!

Čtrnáctou únorovou neděli jsme se obratně naučili zasvětit láskyplným citům. Ta letošní však není jen tak ledajaká, jenom zamilovaná. Právě 14. února 2010 začíná čínský rok Tygra, prý bude plný dynamiky, zvratů a emocí. Co víc, ve stejný den končí u nás v České republice jedno bujaré období, období masopustu.

Právě jsem dovařila čaj. Ano, mám na mysli ten indický chai. Směsku, co si podmanila svět a semínkem exotiky rozložila naši evropskou představu o čaji. Přesněji šlo o semínka (hodně semínek) a nerozložila, ale obohatila.

Návrat z dovolené s několika kily navíc mi dává zabrat. O to víc na začátku roku. Zvlášť toho roku, co jsem mu do vínku dala mnohé. Lépe řečeno, do nuladevítky se to mnohé už nevešlo. Co se mi však podařilo, je opustit FoodLife a začít si plnit jeden velký osobní sen, vypsávat se tady už zhruba 270 dnů, vrátit se na čas k mé drahé práci, postavit prvního správného sněhuláka a zakončit další převratný rok s mojí dcerou. Jo, a taky uvařit pro leden jako stvořené mrkvové knedlíčky!

Blog mi nakonec otevřel ventil, který já nutně potřebuju. Stal se výkladní skříní mých chutných aktivit, přesně tím, čím jsem jej chtěla mít. Hromady domácích papírkových poznámek zde postupně nabývají virtuální podoby a já si je sem chodím zpětně číst. Pokaždé, když tu kterou dobrotu vařím A vůbec mi přitom nevadí, že křivka statistik neroste geometrickou řadou ani to, že se mi po bytě neválí bedny s dary partnerů. O to víc mě těší zájem hrstky stálých čtenářů. Konec konců, píšu si tu hlavně pro sebe.

Rok 2009 se nesl ve znamení řady změn. Těch mých, soukromých i těch veřejných, gastronomických. A já z nich (ze všech) mám radost. Televize Prima hodila na plac Ano, šéfe a S Italem v kuchyni. Za to sklízí potlesk z řad gurmánů, ale i běžných občanů. Oprávněně. Víc takových pořadů, prosím!
Došlo na foodblogový posun směrem k tištěným médiím – Cuketka v Týdnu (koncem roku skončil), ChilliJulie v MfDnes, Gurmánka Šárka v DIAStylu a OnaDnes, Florentýna v ChefGurmánu a další. Web Apetitu se otřásl v základech a plní ho docela slušná videa. Úroveň časopisů o vaření se různě posunula a vychýlila a na gastronomickém nebi zazářila jedna Michelinská hvězda pro dvě pražské restaurace (Allegro hotelu Four Seasons a už neexistující Maze). Ostatně v českém řebříčku TOP 10 Grand restaurant je taky co ochutnávat. Událostí roku byl asi Prague Food Festival a pro mě taky Bratislava Food Fest. Krom toho jsem se zařadila k bedýnkářům a dospěla (za velké vstřícnosti rodičů) k vlastním dýním Hokkaidó.

Tuším, že rok 2010 bude neméně zábavný a tajně doufám, že to Mayové s tím koncem 2012 nemysleli úplně vážně. Tak jako tak,  nehodlám už letos svá rozhodnutí měnit. Chci se vrhnout na chutné putování po restauracích s dětmi a zastavit se u pár zajímavých osobností. Něco si tu spolu samozřejmě uvaříme a o jídle se dost věcí dozvíme. Stačí, víc neřeknu, ať se tu neupíšu k něčemu, co pak nebudu třeba stíhat

Přeju vám všem hodně dobré chuti po celý rok, sobě pak stále tak tolerantního muže, kterému místopřísežně slibuji, že už konečně letos upeču to naše „normální“ pečené kuře Ať jsme všichni zdraví!

Nebyla bych to já, kdybych nepřidala recept. Cítíte-li se po svátcích stejně těžce jako já, nasaďte si jednodenní půst podle lunárního kalendáře. Já to zkusím tento čtvrtek – poprvé, ojoj – a pokud je půst na vás přece jenom silné kafe, dejte si jeden den místo masa tyto zaručeně bezmasé a dokonale mrkvové knedlíčky.

Mrkvové knedlíčky s riccotou obložené rukolou

(3 velmi slušné dospělácké porce, vhodné pro děti od 13. měsíců)

Suroviny:

200 g mrkvového pyré (asi 5 větších mrkví), 250 g riccoty, 100 g hladké celozrnné pšeničné mouky, strouhaný parmezán nebo Grana Padano, sůl, dva žloutky, asi 50 g másla, lístky čerstvé nebo sušené šalvěje, rukola, olivový olej, balzamikový přeliv (balsamic glaze)

1. Očištěné a na kolečka nakrájené mrkve povařte v osolené vodě doměkka.
2. Uvařenou mrkev rozmixujte na pyré společně se třemi lžícemi vody, ve které se vařila.
3. Do pyré přidejte dvě lžíce strouhaného sýra, sůl, žloutky a mouku. Zpracujte nadýchané těsto. Nebude pevné, nelekněte se. Knedlíčky se budou při tvarování trošku lepit, proto použijte naolejovanou lžíci.
4. Na sporáku v hrnci přiveďte k varu osolenou vodu.
5. Z těsta lžícemi (potřenými trochou oleje) nebo lžící za pomoci rukou tvarujte knedlíčky velikosti míčku na ping-pong a vařte je ve vroucí vodě 3 minuty. Hotové vyjměte děrovanou lžící.
6. Na pánvi mezitím rozpusťte máslo společně s lístky šalvěje (asi 6 kusů). V másle oválejte hotové knedlíčky a podávejte na talíři posypané strouhaným sýrem a obložené rukolou lehce zakápnutou olivovým olejem a přelitou balzamikovým přelivem (balsamic glaze).
7. Malým dětem udělejte knedlíčky bez parmezánu nebo jen s minimálním množstvím a podávejte s rukolou bez balzamikového přelivu.

Opálené linecké se šípkovou a jeho bílá varianta, dýňové brownies, jáhlovo-kokosové kuličky s růžovým nádechem, rumový marcipán a Ivetina vánoční štola. Moje milé cukroví, jak jsem v neděli slíbila. Právě teď, právě tady.

Druhá adventní byla Mikulášská a třetí patří cukroví. Znáte snad domácnost, kde se tuto neděli nepeče? O báječné, ověřené a dokonalé recepty na cukroví není právě teď nikde nouze. Jistě jich doma máte v zásobě několik a mimo to se na nás hrnou odevšad. Dá se vůbec v té záplavě zaručených tipů probojovat do zdárného konce – Vánoc samozřejmě – ať už s cukrovím nebo bez něj?

Ať už to u vás voní cukrovím a září hvězdnou výzdobou nebo jste o adventu slyšeli zatím jen z doslechu (ano, UŽ je sedmého prosince), zkrátka vy všichni si můžete dovolit drobné adventní intermezzo. Přizveme k němu jednoho Krtka, tři výrazné sezónní potraviny a střihneme si pomazánku, co ji můžou i menší děti. Přesněji řečeno, ony ji od Krtečka rovnou dostanou.